Napsal: Skaven
Foto: Skaven, Beetle

 Zpět u křižovatky - poslední bitva¨

Tábor

Už od chvíle co jsem v pátek vstával do pracovního poměru a osm hodin ho protrpěl jsem jaksi tušil, že se něco pokazí.Když jsem pak dorazil domů, v klidu se najedl a pomalu si připravil věci na akci jsem na všechny starosti zapomněl. Jídlo, oblečení, pití a všechno možný na přežití a bojování v lese jsem měl zabalené a už jen čekal na svůj odvoz.
Mula přijel, já se naložil a pak u Lídlu na Zbraslavi jsme se oba přeložili k Beetlovi a hurá do Řitě... Řitky.

Už v autě panovala celkem "dobrá nálada" jak u nás bývá zvykem. A tak když jsme přijeli na štěrkové parkoviště kdesi na kraji vesnice u fotbalového hřiště a v klidu se začali připravovat na akci, mě nenapadlo že se ten pocit z rána vrátí. V okolí nebylo ani živáčka, až na jakéhosi maniaka řvoucího na malé děti, že neumějí kopat do míče a nás. První problém nastal, když jsem zjistil že ta moje příprava nepočítala s tím že zapomenu vzduchové lahve doma, ale naštěstí mi byla propůjčena jedna lahev od kolegy Dády tedy Beetla. Druhý problém byl, že jsme nebyli na tom správném místě, ale díky časovému předstihu který jsme si nastavili jsme na správné místo dorazili včas.

Hned na to co jsme zaparkovali přijel Jaroslav a seznámil nás s postupem a rozdal mapy s obálkami. Já se po dohodě vydal rovnou z toho místa do prostoru, ostatní jeli na jiná místa výsadku. Asi minutu poté co všichni odjeli jsem si vzpomněl, že jsem v autě nechal svoje brýle. Třetí problém. Jelikož mi zůstaly jenom brýle pracovní, s tmavými skly bylo mi jasné že musím co nejdřív najít nějaký ten úkryt na večer, protože jinak neuvidím v noci vůbec nic. Naštěstí jsem se už dřív rozhodl kde zakempím a tak nejkratší cestoujsem se vydal k útesům nedaleko od modré stezky.
Už se lehce smrákalo a já si připravil spaní pod střechou celty, zabalil se do spacáku a vyndal svoje rozkazy.

Po přečtení jsem si myslel, že si vše pamatuji a uložil se ke spánku. O cca dvě a půl hodiny později mě probudilo padající kamení a záře baterky osvětlující prostor okolo mne. Těsně před spaním jsem si připravil zbraň kousek od ruky, ale po zkušenostech z Bobravy jsem ji nenabíjel, aby se mi munice zase nevysypala. Chyba. Pistol jsem měl zamotanou na taktice kdesi u mých nohou a kdybych zkusil zprovoznit pušku jistojistě by to bylo slyšet a já bych mohl očekávat špatné reakce od nevítané návštěvy. Na vteřinu mi prolítlo hlavou, že když budu potichu tak mě třeba nenajde, ale do lesa maskovaná celta zavěšená o bílou skálu mě moc neschovala. Velice brzy si můj úkryt našel světelný kužel a hned na to následovalo zvolání "VLAST". Bezmyšlenkovitě jsem odpověděl domov a hned si uvědomil, že je to špatně alepřes nemalý zmatek a další výzvy jsem začal mávat černým baretem a ani na chvíli mě nenapadlo, že nebudě ve tmě vidět. Naštěstí vidět byl a tak jsem se seznámil s Fredym od pohanů. Bavili jsme se asi hodinu než jsme oba ulehli a nahnali pár hodin spánku pod otevřeným nebem.

Okolo půl šesté ráno byla ještě tma, ale oba jsme byli vzhůru a tak se pomalu sbalili, zničili rozkazy a co nejtiššeji se dali prozkoumávat oblast. Netrvalo ani to ani pět minut a odkudsi z dálky na nás někdo zahučel "vlast". Fredy okamžitě odpověděl správným "tradice" a skupina černých baretů měla hned tři členy.

SendwiCZ z týmu Žabí Crew se potom s námi vydal na pátrání po spojencích a nepřátelích. Jednoho nepřítele se nám podařilo najít dřív než nás stačil překvapit schovaný za skalkami a čekající přímo na nás. Od něj padlo pár výstřelů a pak nám zmizel za horizontem a co vím, už jsme se s ním hned tak nesetkali.

Nehodlali jsme bezhlavě někoho pronásledovat a tak jsme pokračovali v průzkumu. Prozkoumávali jsme hřeben podél modré stezky až jsme došli na kraj ke křižovatkám turistických cest. Zatímco jsem hlídal okolí a Fredy se SendwiCZem se radili ohledně dalšího postupu šel po cestě další černý baret a tak jsme ho kontaktovali a dál šli už ve čtyřech pročesat hřeben na druhou stranu podél modré stezky.

Došli jsme na jakýsi konec hřebenu a v té chvíli jsme ani netušili jak moc důležitý tento kopec bude a přešli přes modrou směrem ke Strážnímu vrchu. Po cestě se nám podařilo narazit na Jaroslava a další tři bojovníky. Mezi nimi se byl Mula a tak jsme se oba radovali, že si konečně zastřelíme Beetla, který bude jistě u nepřítele.
V sedmi lidech měla naše jednotka už velmi silnou šanci porazit jakýkoliv odpor nepřítele. Nejdřív jsme zkontrolovali Strážní vrch a po krátké pauze vyrazili zpět k místu kde jsme poprvé přecházeli modrou stezku.

Těsně před křižovatkou u modré stezky jsme našli další dva barety. (bohužel jeden z nich byl Beetle) Informovali nás o nějakém pohybu nepřátel a celá naše jednotka teď už o devíti lidech opatrně přecházela stezku ke kopci, na kterém jsme před pár hodinami už byli. Ze stromů na kopci na nás začal nepřítel střílet, ale nečekal tak silnou početní převahu a díky tomu po pár výstřelech byl nepřítel zlikvidován beze ztrát na naší straně.

Po delším odpočinku jsme se vydali podél modré stezky kterou jsme měli za úkol hlídat od teroristů. Našli jsme místo kde byla zbudována dočasná základna a Jaroslav s dalšími čtyřmi muži vyšli do okolí na výzvědy.

Nordica a SendwiCZ zůstala a hlídal tábor. Asi po půl hodině se ozvala střelba nedaleko od nás a po chvíli se k nám začali vracet lidi z Jaroslavovi hlídky. Naše skupina připravená popřípadě zastavit postup nepřítele a podpořit ústup našich čekala v křoví, ale očekávaný útok se nedostavil. Mezitím se vrátili dva muži s tím že dva naši padli a Jaroslav se snaží nalákat nepřítele k nám.
Vytvořili jsme jakousi linii a očekávali příchod nepřítele, který se ani po půl hodině neukázal, ale čekali jsme dál. Přitom se po cestě brouzdali turisti a dokonce na místě nedávného střetu si hráli jakési děti na schovávanou. Za delší čas se objevil Jaroslav a vyslal nás jako další hlídku. Ve třech jsme tedy opatrně s očima těkajícíma po každém vhodném místě kde by se mohl někdo schovávat postupovali podél modré stezky až když jsme usoudili, že jsme dostatečně daleko tak jsme se schovali a zase čekali jestli se někdo neobjeví.

Po čtvrt hodině jsme se zase vraceli a s tím, že je všude pusto, jsme se chtěli vrátit na své pozice. SendwiCZ se najednou ozval ve vysílačce, že vidí 200 metrů od nás nepřítele. Celkem tři. Chtěli jsme si na ně počkat, ale oni najednou zmizeli do lesů nad nimi. Hned na to se zase objevil Jaroslav, který byl kdesi na průzkumu a po sdělených informacích o pohybu nepřítele jsme se všichni vydali na pochod. Chtěli jsme nepřítele přepadnout a když jsme zjistili, že postupuje stejným směrem jako my, postup se zrychlil. Během chvíle jsme zase dorazili na známou křižovatku, ale na kopci už na nás čekal nepřítel a jejich velitel Mastodont vyřvával provokativně na nás. Shodili jsme batohy ze zad a zaútočili na kopec.
Z kopce se na nás snesla palba ale díky tomu, že naše skupina byla lehce početnější, rozprostřeli jsme se na větší prostor a nepřítele úspěšně zatlačili za horizont kopce. Někteří se nás pokusili oběhnout a taky by se jim to povedlo, protože zastřelili dva z nás, ale díky obsazení kopce byla likvidace zbytku nepřátel jen dílem okamžiku. Po bitvě jsme se dozvěděli, že hra je zřejmě u konce, jelikož na straně nepřítele už nikdo nebyl a od nás se kdesi potuloval jen jediný Marty, který neměl telefon u sebe natož vysílačku.

Všichni jsme se odebrali na cestu k mrtvolišti a po cestě se snažili dovolat Martyho. Povedlo se až kousek od posedu u kterého jsem ten den byl už po třetí. Na mrtvolišti, jak už to bývá, se vyprávěly zážitky z akce, zpracovávaly zbytky potravin, které už nikdo nechtěl tahat s sebou a tak nějak celkově panovala veselá nálada.

Všichni postupně pak odcházeli ke svým autům a povinostem. My zůstali, protože přece jenom jsme přijeli na tři dny a tak jsme zůstali přes večer u ohníčku.

Akce na military-paintball.cz
Diskuse na foru Nordic Area
Fotogalerie Nordic Area