Napsal: Beetle

Válečný deník invalidy

Nimrod – toť hra, která zase trošku protáhne atrofované svalstvo a navečer prověří funkci jater.

Před hrou samotnou jsem slíbil, že napíši report. Ovšem spíše to bude popis, kterak minimálně jeden mrzák může nechtěně přepsat scénář.

Účastníci Mula, Skaven, GreenPop, Eril a já jsme se šikovně sešli v sobotu ráno 29.3. u Muly před barákem. Ta žlutá proradná koule na nebi už sem a tam začala skrze mlhový ranní opar vykukovat a vypadalo to na skvělý jarní den strávený s Nordicou v klasickém stylu - jak jinak než ve vlastním potu, prachu a po celém těle rozpumpovanou kyselinou mléčnou a cca 15Kg bagáže na sobě.  Okolo půl desáté jsme všichni dvěma auty vyrazili na místo nedalekého srazu poblíže Bratronic, kde měl už čekat poslední účastník – WanChuan.

Dorazili jsme na místo, srdečně se přivítali s lelky v roští lovícím WanChuanem.

Řádně jsme se vyparádili, ověsili těžkými pitomostmi  více či méně důležitých  pro strávení 24h v lese, vyslechli a vyjasnili si úkoly + pravidla a naskákali všichni do Transitu.

Armáda pod mým velením – GreenPop, WanChuan, Eril, já pěkně po vzoru transportů do koncentračních táboru dozadu, celou dobu potmě, Skaven a Mula, jakožto Banditos, pohodlně do kabiny řidiče.

Po několika nadskočení, zavrávorání, bouchnutí se do ruky a křečí v ruce druhé jsme konečně dorazili na místo výsadku. Bylo to místo jakýchsi bývalých skladů, zřejmě vojenských. Nicméně 3 možné body zájmu – děla – jsem měl uložené v Garminu (Žofka).

Prvním úkolem bylo ze tří možných stanovišť identifikovat pouze jeden správný, kde se nalézá protiletecká obrana nedaleko přilehlého letiště. K tomu navíc časový limit na splnění úkolu ve formě 1:30h od výsadku. Jestliže nesplníme tento úkol, budeme mít nejen omezenou munici,  ale navíc nemůžeme disponovat zásobami, které by mělo na letiště shodit zásobovací letadlo + další omezení.

Mula se Skavenem odjíždějí. Motivace je tedy jasná. V rychlosti nastřeluji dle disproporcí mapy logický plán postupu, který je všemi dalšími třemi členy armády odsouhlasen a vyrážíme.

Obezřetně procházíme skrze možného bodu 2, který vede k bodu 3, který jsme si tipli, že by mohl být dle proporcí ten správný.  Bohužel ani 3 to nebyla, takže nám nezbývá nic jiného, než se oblikou vrátit na bod 1, který je snad noční můrou všech dobývajících. Otevřené pole a louky po všech stranách a uprostřed celkem velký plac se stromy a šípkovými keři. WanChuan a Green hlásí vizuální kontakt, takže se roztahujeme kvůli rozmělnění možné palby obránců. Jediné místo kam jsem se mohl s Erilem více roztáhnou je více do otevřeného pole. Počítám s tím, že když na sebe upoutám palbu, sice padnu, ale ostatní a lépe schovaní spolubojovníci budou mít přehled o místě, kde se obránci schovávají.

A skutečně – najednou se z trávy zvedne obránce a začne pálit mým směrem. Opětuji panicky palbu, trošku popoběhnu zpátky a fláknu s sebou na jarem rozmáčené pole. Eril už dávno leží a posílá střelbu na místo, kde byl kontakt. Green, kterému palba na mě prozradila pozici obránce hbitě střílí z necelých 20m na zalehlou postavu z boku a hlásí, že cíl je nejspíše zasažen. Pro potvrzení zásahu jsem se vydal k domnělému padlému sám. Ano, cíl byl nejspíše zasažen, ale o dalších 50m vybíhá z roští poslední obránce a posílá dávku skrze vzrostlé roští. Na chvilku se v duchu usmívám naivitě, že husté roští protivník prostřelí.  Prostřelil……. Zásah kule do krku mě posílá na zem, opět do voňavé hlíny jarního pole. Na zádech koukaje do krásného azurového nebe, nasrán sám na sebe,přemýšlím, jestli jsem tak naivní, nebo přílišně sebejistý blb.

Díky bohu a zkušenostem, zbývající 3 soudruzi eliminují i posledního dobře schovaného obránce Skavena a odpalují dělo, čímž jsme splnili úkol cca o 15-20 minut dříve než byl limit.

Po rauch pauzičce a vysvětlení si kdo kde udělal chybu + nějaký ten popel na hlavu (přeci jenom je to trénink) pokračujeme všichni k Transitu zaparkovanému hned za letištěm. Armáda si bere bágly a s tím důležité zásoby, Mula se Skavenem odjíždějí k dalšímu bodu, kterým má být vysílačka.

Při eventuálním nesplnění úkolu 1, by nás opětu 1, by nás opět čekaly tři možné body umístění nepřátelské vysílačky, kterou jsme měli najít a zneškodnit. Ovšem po úspěšném splnění prvního úkolu jsme se dozvěděli, že vysílačka se nalézá na třetím bodu ze tří možných.  Nastavuji bod do navigace Žofky a armáda se již s plnou polní vydává na cestu, která není již nikterak časově omezená.
Začínám cítit vnější menisek pravého kolena. Vzpoměl jsem si na Syberii, na které začalo koleno bolet pořádně poprvé.

Využíváme toho a po cestě nejen trošku odpočíváme, ale nestresujeme se a konečně přijde čas na jídlo a nějaké to osvěžení – každý dle své chuti a obsahu báglu. Absolvujeme rozhovor uprostřed lesa s MILFkou, která „čistě náhodou“ tudy procházela (zřejmě přilákána zkušební střelbou) v obuvi absolutně nevhodné do lesa. Údajně náhodou, ale pochválila nás  jak hezky vypadáme, jak jsme krásně maskovaní a po prohození pár zdvořilostních vět odkud jdeme, kam jdeme a kam + kolik chodí ona, jsme ji bez větší úhony pustili dál :D

Pokračovali jsme dále, já sledujíce Žofku, kterou jsem vždy po použití uložil do odhazovací sumky a snažíce se vybírat nejlepší cesty bez nějakého brutální převýšení. Došli jsme na cestu, na které se mi vybavily vzpomínky z minulého roku a se všemi pocity, které jsem, a nejen já, v tu chvíli měl. A že se nejednalo o nic veselého snad za všechno svědčí fotka z minulého roku.

Moje koleno bolí při každém sebemenším stoupání, a ještě více při klesání, čím dál tím víc.

Průběžně kontroluji kvůli správnosti směru Žofku a je mi zhruba jasné, kde Mula se Skavenem umístili poslední bod. Stojíme pod ním cca 440m. Dle navigace. Ti hajzlové! Hovno kamarádi! Smradi zapaření to jsou!!!! Navigace nás vede min. 100m převýšeným krpálem tak příkrým, že uklouznout, tak se znovu škrábeme opět ze spodu, lízajíce si odřeniny. Navrhuji cestu o pár desítek metrů delší, nicméně né tak příkrou. Dorážíme na místo relativně nejsnazšího výstupu a začínáme se škrábat nahoru.  I tak to je nehorázný krpál, který s plnou polní by zavařil i takovým Milešovkářským esům, jako je věhlasný horolezec Sváťa Pulec.

Koleno při každém kroku píchá, jako by mi někdo vrazil do něj dlouhou jehlu na pletení a snažil se cosi vyšťourat.
Je mi okamžitě jasné, že ostatní bych jenom zdržoval, protože mi bude všechno trvat 3x déle, než ostatním. Proto hlásím do vysílačky, ať neberou ohledy na mě a jedou na vlastní triko. Už dávno jsem skrze bolest od kolene smířen s tím, že rána do hlavy na vrcholku kopce bude pro mě prakticky vysvobozením od utrpení.

Bohužel jenom já, díky navigaci, vím, kde má být onen třetí bod vysílačky. Když ještě v krpálu zahlédnu své soudruhy, snažím se jim být nápomocen do vysílačky navigací.
Nemá cenu to moc rozepisovat, ale prostě jsem to celé pohnojil. Při nějakém zandavání navigace do sumky došlo k překliku (bohužel Etrex 30 nelze zamknout) a já celou četu, včetně mrzáka mě, hnal na špatný kopec.

Po asi 10 minutách vysvětlování s protistranou, kde že jsme a ke že má být vysílačka č. 3, jsem pochopil co se vůbec stalo. Tak trapně mi bylo naposledy u maturity. Že jsem v tom nevinně psát, je alibismus. Mohu za to já, že jsme zas a znovu nekontroloval správnost bodu, i když jsem ho měl naštudovaný z mapy. Prostě bezmezná důvěra v techniku je na prd!

V té chvíli už Nimrod nebyl Nimrodem, ale zachraňte kripla Beetla. GreenPop v rámci přislíbených rodinných aktivit nás musel opustit a tak se vydal nejkratší cestou k autu. Eril se touto cestou vydal ještě dříve než jsme začali šplhat na zpropadený a špatný krpál.

Mezitím a na protějším kopci, kde byl správný bod, již delší dobou obránci Mula a Skaven trpěli takovou nudou a trudomyslností, že přišli na způsob, kterak na sociálním úřadě dostat bez nějakých zbytečných reptání a dokládání čehokoliv, sociální dávky.

No hlavně že Skaven byl tak hodný, že mi po úmorném a hlavně brutálně bolestivém sestupu ze špatného kopce vzal na místě dodatečného srazu těžký bágl a do protějšího kopce, sic po cestě, nicméně taky nic pro kripl-fojáka mi bágl donesl na místo předposledního bodu vysílačky č. 3, který se stal pro tuto hru finálním.

Na místě, které jsme měli správně dobýt a které sakra dost hodin hlídali Mula se Skavenem, jsme rozdělali tábor a zaslouženě si odpočinuli, zachlastali a přespali.

Na závěr a je to minimálně po šesté co se – OMLOUVÁM, ŽE JSEM ZKURVIL PŮLKU HRY. JAK NAVIGACÍ (Překliklá Žofka v sumce), TAK SVÝM SELHANÝM TĚLESNÝM APARÁTEM. Uvidíme co tomu řekne ortopéd či spíše chirurg. Nicméně to neomlouvá.

Díky Mulovi a Skavenovi, že dali tuto hru dohromady a zařídili propriety. Díky Skavenovi za odnos báglu. Díky Greenovi a zvláště WanChuanovi za trpělivost a pochopení s kriplem a mnoha nabídkami pomoci ve všech možných formách.

A po sedmé – Sorry všem

Military paintball
Fotogalerie
Forum Nordic Area