Napsal: Salím Skaven
Foto: Salím Skaven

Po ranní motlitbě Salím Skaven, Mulafa, Bišr ibn Beetleh a Sáhib al'Sappher dorazili k seřadišti, kde již čekal Hammád 'al Uvajs zvaný Had a jeho zástupce Bobušaár, kteří vedli lid do útoku na základnu prohnilých imperialistů. Již ve chvíli, kdy se stateční válečníci Talibanu seřazovali, byla většina z nich naplněna optimismem, jelikož se jich sešlo tolik. Alláh byl milostiv a potkali pár bratrů z odlehlých vesnic, kteří přišli  také zmařit podlé snahy Američanů a tím podpořit neochvějnou víru Islámu.

Nebyl to ani den, vlastně dokonce den před tímto, kdy se vesele a bezstarostně proháněli na velbloudech po místních polích, kamenovali své ženy, oslavovali svoji svobodu a obdivovali krásu země, kterou dětem kdysi mocného Talibanu Alláh ze své milosti věnoval. Ještě ten den začala v okolí růst ohavná zbytečnost zvaná Humanitární základna OSN. S večerem začal proudit do základny proud imperialistických štváčů a s tím přicházeli i přátelé a bratři s okolních vesnic. Pohoršeni vpádem kapitalistické rakoviny začal arabský národ s motlitbami a přípravami na radikální demonstrace. Většina si však nebrala takové servítky a posilněni látkami, které používali legendární hašašíni, vzali do rukou zbraně.

Po motivační motlitbě, kterou vedl Had, se přesunuly zástupy pravých věřících muslimů na pozice pro útok na základnu. Někteří trošku zaváhali, když Had prohlásil že vůbec nic neví, jen má jakýsi hrubý plán, ale ti praví fanatici se s neochvějných nadšením vrhli za svou poviností. Vymítit americkou nákazu.

Mustafa a jeho bratři z Parhy, pod vlajkou své tajné organizace Nord All'ah ah'rea přijeli mezi prvními a spousta dalších přijela druhý den s prvními ranními paprsky. Seřadily se pod velitelem skupiny Rušdím Saladinem od Černých psů. Každý mu říkal Růža, jelikož byl mezi věřícími velice známý a vynikající Alláhův válečník. Jakmile bylo jasné, že víc válečníků již nedorazí, přesunula se armáda na kopec nedaleko od nepřátelské základny.

Po krátkém přesvědčení ze strany velení že jde vše podle plánu a nic nemůže zastavit spravedlivý hněv synů proroka Mohammeda, začali arabští válečníci obkličovat základnu ze všech směrů. Armáda byla rozdělena ještě pod další velitele jako Valláh al'Dan a Tárik Usul. Netrvalo to dlouho a první výstřely zazněly od brány základny. V té chvíli bratři z Parhy ještě přesně netušili co se děje, ale nedali na sobě znát nervozitu a čekali kdy se objeví první imperialista. aby mu mohli poslat hněv Alláhův. Nikdo ale nečekal, že američané hned na začátku nemilosrdně povraždí skupinu Vlků Džihádu a díky tomuto průlomu se dostali na kritické pozice proti Valláh al'Dana a je čekal brzy krutý konec. To alespoň podle pozdějších zpráv zjistili bratři z Parhy, kteří se mezitím přesunuli podpořit prolomené pozice a bránit Američanům získat vlajku. To, že ji velení mezitím přesunulo, se dozvěděli také až později. A tak čekali v remízku na kraji lesa a bránili kapitalistům v postupu. Američan se ale jistě spolčil se samotným Šajtánem, protože brzy se dostal i za jejich pozice a obklíčení byli oni sami. A tak se hrdě bránili i když jeden po druhém umírali. Posila ve smyslu projíždějícího vozidla s umístěným kulometem jim velice pomohla, ale ani tak nemohla zabránit tomu, aby umřeli do jednoho.

O hodinu později vyráželi další Paržští bratři z nově postavené základny v lese nedaleko od první. A tak naplněni hněvem za své padlé bratry se šli pomstít. (zde hláška která pobavila všechny kromě mě i když jsem ji sám pronesl: „Mezi těma bílejma plastama sem dobře maskovanej...au...mám...“)   Avšak v tu chvíli se asi Alláh díval jinam, protože po pár metrech byli zničneni palbou z temných koutů lesa a všichni padli. Zbytek armády, zastrašen rychlou smrtí, se buď schovával, nebo šli úplně jiným směrem. Ačkoliv úkol zněl jasně: Vyčistit lesy od Američanů mezi základnou a přeživšími jednotkami Valláh al'Dana. Proto taky netrvalo dlouho a imperialsti začali obsazovat naši novou základnu, dobíjet raněné a hanit ostatky padlých. Mimo jiné taky zabili našeho velitele Hada.

Na třetí základně, která byla méně než padesát metrů od té druhé se sešli další bratři z Parhy a spousta jiných válečníků Talibanu. Na té si už velení začlo dělat starosti s obranou a tak bylo pár lidí vyčleněno na hlídky. Dlouho, velice dlouho se nic nedělo a i s krátkou kontrolou okolí základny
(rozuměj zbytečnou procházkou) se vrátili na pozice obrany tábora. Avšak konečně se objevily američtí utlačovatelé a paržští bratři začaly konečně zabíjet drzé uzurpátory. Po velice vydatném boji začli američané ustupovat a bratři se vrátili na hlídkové pozice. Nemůžu zapomenout jak bratr Šotek bojoval s takovým zápalem a s Alláhovým jménem na rtech kosil američany a smál se i dokonce když padl na zem mrtvý.

Bratr Badr ibn Bišr ibn Beetleh se vypravil za Valláhem al'Danem aby hledal díru v plotu. Ostatní bratři se jim po nějaké době vydali pomoc. K bratrům se přidalo více bojovníků a všichni spolu jeli speciálním terénním autem k vytvořené díře v plotu. Potichu a s veškerou opatrností se talibanští prodrali neviděni dírou v plotu a po chvíli se i setkali s předsunutým Badrem. Celá skupina cca.  10 lidí  postupovalo s nejvyšší opatrností vysokou trávou až našli ukryté světelné přístroje američanů. Halogeny jim ihned zabavili a pokračovali by v plížení když tu náhle se objevila americká hlídka a jeden z bratrů zavadil o nástrahu. Odešel jistě do ráje ke svým pannám. Ostatní se okamžitě ukryli a opětovali střelbu která se na ně vzápětí snesla. Ač vedli spravedlivý boj, byli přemoženi početní silou, která se objevila z ničeho nic a snad jako by byli všude. I když této skupině pravých věřících se povedlo získat osvětlení potřebné pro základnu, američanům se povedlo Taliban nějakým způsobem obelstít a světla dostali zpět. (Jestli pak použili už bohužel nevim.)

Tak umřeli další z tenčící se skupiny Nord All'ah Ah'rea.

Boje pokračovaly dál, ale bojovníci nebyli jen lidi pobíhající po polích a lesích se zbraněmi. Hrdinové Alláhovi se našli i mezi prostým lidem. S rychle se blížící nocí se vydal Mullamed z nedaleké vesnice, kde bylo jen pár v bídě přežívajících arabů díky americké „pomoci“, směrem k humanitární základně, aby si potupně vyžebral nějaké ty potraviny pro přežití. I když už v té době věděl že někteří američané beztrestně pobíjejí neozbrojené civilisty nebo, že díky nelidskému přístupu a potupnému zesměšňování při kontrolách na bráně spousta muslimů pomřela hlady.

Ano jistě, u brány byli ještě nějaké potyčky, ale ani to mu nezabránilo se vydat pro pomoc. Jeho tři bratři ho od toho odrazovali s tím že ho při první příležitosti zabijí, ale nedal si říct. Mezi vesnicí a základnou na nedalekém kopci pár statečných muslimů provolávalo slávu a svatou pravdu Alláhovu.

Bratři Mullameda z dálky sledovali a když viděli jak prošel bránou jali se ho následovat avšak Mullamed mezitím v základně odvrátil od sebe pozornost a pokusil se zastřelit místního velitele zbraní jednoho vojáka z eskorty. Bohužel nevěděl že zbraň byla zajištěná a proto byl také nemilosrdně popraven samotným velitelem. Když jeho bratři stáli před branou a domáhali se pomoci, byli zesměšňováni a potupně zostuzeni, spatřili jak vynášejí Mullameda  branou ven. A tak si bratři vzali jeho tělo pohozené ve škarpě nedaleko základny a odešli zpět do vesnice.

...Po této smrti jsme si došli k autům, protože se někdo potom, co nás vyhnali do boje „ na lehko ale se zbraněma“ rozhodl že si musíme brát úplně všechno s sebou (i vzduch. lahve a spacáky resp. úplně všechno.) Tam jsme se najedli sbalili a vyrazili zpět na mrtvoliště. …

Morálka zbylých bratrů z Parhy pomalu uvadala a nebylo to jen neúspěchy v bojích, ale i zprávami  o popravách civilistů, nezničitelné věži, sabotážím ve vlastních řadách (Halogeny) a někteří muslimové dokonce i ztratily víru a vzdávali svůj boj. A tak se Paržští bratři rozhodli bojovat na vlastní pěst, jelikož se nedokázali pořádně spojit s velením a dostat pořádné odpovědi, natož rozkazy. Šajtan však byl na blízku a ve chvíli kdy se rozhodovali kam jít a co dál dělat byli přepadeni a zmasakrováni zákeřným, americkým, trestným komandem.

Po tomto nešťastném masakru byla zničena jejich základna. „Naštěstí“ se, ale objevilo „velení“ a začalo spřádat plány. Jenže zklamaní bratři z Parhy už nestáli o velení a tak se dohodli s Valláh al'Danem že se pokusí přepadnout jejich základnu z nečekaného směru. V tu chvíli již plánoval Valláh i svojí malou soukromou odvetu a tak se dohodli na nočním útoku.

Sešli se u nedaleké vesnice a odtud se plížili k poli. Na jeho kraji se prodírali směrem k nepřátelské základně. V dohodnutý čas zaútočily podpůrné jednotky přímo na bránu základny a malá skupina útočníků dál postupovala k základně a tzv. „nesmrtelné věži.“ Avšak i tento plán se nezdařil. Nejdřív byl zabit vedoucí skupiny zákeřným střelcem schovaným pod stromem. Zadostiučiněním bylo, že byl i se svým společníkem odpálen nastraženou minou. Tři zbývající pokračovali dál i když byli zpomalováni hledajícím reflektorem z věže. Když si mysleli že jsou už dost blízko a s vědomím, že se o nich ví, začali odstřelovat minometem jejich základnu. Netušili však, že imperialista měl schované vojáky před touto věží a ti věrné muslimy pobili.

...Potom jsme šli do vesnice (dva stany a ohýnek), kde jsme si rozložili věci a chvíli se kochali bojem mezi bránou a ozbrojenou technikou. Vše skončilo zapálením vozidla a příjezdem hasičů. Nechce se mi popisovat co se dělo v noci, protože my u toho nebyli, ale ve zkratce: Vladan a Alíci pronikli na základnu a postříleli co se dá. Bohužel bombu neodpálili. Co se dělo na ostatních pozicích už vůbec netuším. Jo a ještě došlo k jakési vzpouře pohanských psů, ale efekt se k nám nedostavil a zprávy tom k nám přišli až po bojích, stejně jako cíl našeho úkolu, který jsme si museli zjistit a zjistili až ráno v neděli prakticky po hře.

ZPRÁVY OSN

V neděli 08.09. mezi sedmou až devátou hodinou ranní byl nalezen vojenský arzenál v nedaleké vesnici a zasahující jednotkou byl zabaven. Okolo přítomní civilisté, někteří ještě spící, byli brutálně povražděni, ačkoli velitel zásahu se dušuje, cituji: „Našli jsme tam zbraně a když jsme je zabavovali místní na nás povykovali a vyhrožovali nám. Nemohl jsem dělat nic jiného a tak jsem použil síly“.

Díky zastrašovacím akcím se nám bohužel nepodařilo dostat z místních další informace.

Jakoby ale místní věděli co se stalo, nebo snad jako na domluvený signál, přerostly lokální potyčky s obranou humanitární základny v mohutný útok Talibanských věřících. Okolo půl desáté místního času prorazily fanatické zástupy muslimů bránu spojeneckých vojsk a pronikly hluboko do základny, kde nemilosrdně vraždili armádu spojených států. Ale i tento útok byl zmařen sehranou taktikou vojsk OSN a zatlačen. Avšak Taliban získal mnoho posil a situace se opakovala hned další hodinu. Okolo půl dvanácté přišel poslední útok fanatiků. Na obou stranách je mnoho mrtvých a spousta se jich stále ještě nachází, avšak základna humanitární pomoci stále stojí. Sporadické lokální boje utichly až po dvanácté hodině kdy se Taliban stáhl.

Americká vláda debatuje o posílení nebo stáhnutí vojsk a OSN je zavalena stížnostmi Muslimských hodnostářů na brutální akce aliančních vojsk.

Další zprávy:

Podivné úkazy na obloze nad Českou republikou si vyžádaly přítomnost speciální jednotky Xcom, které podléhá nejvyšším utajením.........

DISKUSE na Foru Nordic Area
FOTOGALERIE Nordic Area